Je poměrně známo, že některé drogy způsobují i halucinogenní stavy. Co jste však možná nevěděli, podobný stav si můžete navodit i tím, že se budete někomu upřeně dívat do očí déle než 10 minut.

Za tento významný objev se podepsal vědec Giovanni Caputo z univerzity Urbino v Itálii. Není to však první taková studie. Před několika lety se 50 dobrovolníků zúčastnilo pokusu, jehož předmětem bylo zírání na sebe v zrcadle v tlumeně osvětlené místnosti.

oci5-1

Některým dobrovolníkům trvalo méně než minutu, aby v jejich mozku nastal stav podobný tomu, když užijete nějakou drogu. Podle jejich slov se jim tváře začaly měnit. Zdálo se jim, že se začínají podobat na různá zvířata, monstra, či dokonce na členy rodiny. Tomuto fenoménu se říká také „strange-face illusion“, tedy zvláštní iluze obličeje.

oci4-1

Giovanni Caputo ale přišel na to, že pokud zrcátko vyměníte za jinou osobu, efekt je ještě dramatičtější. Do jeho výzkumu se zapojilo 40 dobrovolníků, jejichž roztřídil do dvojic. Každá dvojice následně seděla naproti sobě v tlumeně osvětlené místnosti přibližně metr od sebe. Osvětlení bylo nastaveno tak, aby zvýraznilo některé rysy obličeje, ale zároveň omezilo vnímání barev.

oci2-1

Polovina párů seděla naproti sobě a dívali se na sebe a druhá polovina seděla zády k sobě a hleděli na stěnu. To byl i záměr Caputo. Účastníci nebyli o studii informováni, resp. si mysleli, že jde o studii, která zkoumá meditaci a její vliv. Po uplynutí deseti minut účastníci vyplňovali dotazník o jejich zkušenostech během experimentu, který odhalil zajímavé skutečnosti. Podle Britské psychologické společnosti ti, co seděli naproti sobě, měli více oslabenou citlivost na barvy a také se jim zvuky zdály hlasitěji, než ve skutečnosti byly. Čas jakoby se pro ně zpomalil a cítili se jako by byly v snu, ve kterém se nic neodehrává. Navíc 90% z nich uvedlo, že partnerova tvář se po čase zdeformovala, 75% zaznamenalo monstrózní tvář a 15% vidělo rysy své příbuzné.

oci3-1

Pocit hlášen dobrovolníky jako rozklad (dissociation – pozn. redakce), je termín, který se používá při tzv. opuštění reality. Podle Caputovej hypotézy je deformace obličeje důsledkem toho, že se mozek chce vrátit zpět do reality.

Když se díváme na jeden bod delší dobu, přestává nám fungovat periferní vidění, začíná mizet všechno kolem. Tento jev se nazývá Troxlerov efekt. Caputo si ale myslí, že při jeho experimentu k Troxlerovmu efektu nedošlo. Znamenalo by to totiž, že tvář, na kterou se zúčastnění dívali, by postupně mizela. Mozek si dokáže některé zmizelé vizuální informace sám nahradit, a to buď něčím, co už zažil, nebo si doplní něco, co se očekává. To může být jedna z možností, jak si tento jev vysvětlit.

oci1

Caputo přiznává, že je ještě jeho výzkum „v plenkách“ a že se stále máme co učit. Náš mozek je stále neprobádaná kapitola, ale bylo by zajímavé zjistit, co přesně takové stavy způsobuje. Jediné, čím si je jistý, je to, že halucinace nejsou vyvolány tlumeným osvětlením, protože dvojice, které se dívali na stěnu, neviděli žádné monstra ani deformace.

ZDROJinterez
LIKE ak sa ti príspevok páčil

KOMENTUJ